G. F. Händel se narodil 23. února 1685 v Halle nad Sálou (SRN, Sasko-Anhaltsko) jako syn zámožného měšťana a dcery luteránského pastora. V osmnácti letech odešel z domova do Hamburku, kde roku 1704 složil svou první operu. V období 1706-1710 se zdržoval v Itálii a slavil tam oslnivé úspěchy. V roce 1710 se na krátkou dobu uvázal k místu dvorního kapelníka hannoverského kurfiřta. Od r. 1712 žil trvale v Londýně - Anglii si zvolil za svou druhou vlast. V této zemi se těšil uznání a obdivu, musel však také zdolávat četné překážky a vyrovnávat se s nezdary i zdravotními potížemi. Ke konci života ho Anglie přijala za svého národního skladatele. Zemřel neženat 14. dubna 1759 v Londýně. Pochován byl ve Westminsterském opatství; smutečního obřadu se zúčastnily tisíce Londýňanů.


Händel, bohatýr barokní hudby, zanechal lidstvu jedinečné umělecké dědictví. Známe od něho celkem 612 skladeb. Mnohé ze 42 oper a 26 oratorií náležejí k tomu nejcennějšímu, co bylo v evropské hudbě vytvořeno. Ve svých dílech se Händel snažil o působivou syntézu různých národních stylů. Vedle svrchovaného kompozičního mistrovství a nevšedního dramatického náboje se jeho hudba vyznačuje niterným patosem a strhujícím životním optimismem. Dle zásad osvícenské etiky Georg Friedrich Händel posluchače nejen bavil, nýbrž i vychovával.



„Händel vyčníval a zmizel ze světa v polovině 18. století jako poslední vrchol barokní hudebnosti, jako poslední tlumočník bible, dětinský obr, zasněný hrdina, Siegfried a Samson v jedné osobě.”

Bence Szabolcsi, 1958.